Nebo spíš laboratoře byl dnes opravdu zážitek. Obvykle všude proletím jako vichřice a spěchám zpět do práce nebo na další vyšetření, ale dnes mě čekaly odběry na OGTT, takže jsem tam strávila spoustu času a měla možnost si všechny a všechno důkladně prohlédnout. Předně to nebylo tak dramatické, jak mě všichni strašili. Prostě jen 3x odběr krve po hodině a vypití kelímku s nějakou tekutinou, která není ani zdaleka tak sladká jako třeba Cola. Jedinný problém byly jako vždy moje žíly, takže šťourání v ruce než se podaří, ale klaplo to. A je fakt že být hladová až do deseti, nemoct se napít, dojít se vyčůrat nebo se alespoň projít, taky nebylo nic moc, ale dalo se to v pohodě vydržet. Nevím s čím mají ostatní problémy. Dokonce se mi ani nechtělo zvracet
Sice jsem si s sebou přinesla knížku Líný rodič, kterou jsem dostala od manžela k narozeninám a na chvilku se zabrala do čtení (byla to vážně sranda), ale brzo mi to nedalo a začala jsem pozorovat lidi. První co mě fascinovalo byla trpělivost sestřiček. Každou chvilku bych měla chuť někoho poslat do patřičných míst. Je neskutečné, jak byli někteří pacienti nepříjemní, arogantní a pořád se něčemu divili. Já chápu že když jdete někam poprvé nevíte, jak to chodí, ale nechápu to tehdy, když máte po celé místnosti obrovské cedule s pokyny. První co se mi hrozně líbilo bylo, že spousta lidí ani netrefila čemuž jsem se musela smát, protože nebylo kde zabloudit. Od výtahu jdete jedinou chodbičkou (kraťounkou chodbičkou) na její konec (je to roh, opět se nemáte kde ztratit) a na tom rohu ještě visí cedule odběry a veliká červená šipka směřující doleva. Přesto spousta lidí zůstala stát v rohu a zvonila na zvonek co tam byl u nějakých dveří, že jdou na odběry a velice ochotná sestra jim všem ukazovala obří červenou šipku s nápisem odběry. Od toho rohu do jediné místnosti je to tak deset kroků. Projdete dveřmi a zakopnete o automat. Stojí přímo uprostřed, překáží Vám v chůzi, nemůžete ho nevidět ani minout. Opět obřími písmeny napsáno vezměte si lísteček a tři kategorie: Děti, Diabetici, Ostatní. A pak už jen čekáte. Na několika displayích Vám blikají čísla a vy přistupujete k přepážkám 9 a 10, kde odevzáte žádanku, moč a dostanete zkumavky. Opět na několika místech visí cedulky s informací, jak to tam chodí, že počkáte na vyzvání, jdete k jedné z těhle přepážek a pak čekáte až se Vaše číslo objeví znovu tentokrát u konkrétního člověka, který dělá odběry (číslo pultíku). Napsáno s prominutím jak pro blbce. U přepážek info připravte si kartičku pojištěnce a žádanku. Fakt chápu, že se i přes ty obří písmena, červenou barvu a tak může občas stát, že to někdo nepochopí, zmate ho to nebo tak, ale aby s tím měl problém každý cca pátý člověk mi hlava nebere. A vážně obdivuju ty sestřičky, laborantky nebo co přesně jsou.
Každou chvilku se cpal k pultu někdo bez lístečku a myslel, že všechny předběhne nebo tvrdil, že o žádném lístečku nevěděl. Vždy se velice neochotně a se spoustou remcání vrátil. U většiny lidí bylo hrozné překvapení, že mají ukázat kartičku pojištěnce, takže zbrkle hledali v kabelkách, baťůžkách a dalších příručních zavazadlech. A nejvíc líto mi bylo těch (budu říkat sestřiček), když věčně pořád dokolečka opakovaly, co a jak ti lidé mají udělat (příjemně, ochotně, slušně) a lidi jim nadávali a nevěřícně kroutili hlavou. Já taky kroutila hlavou, ale nad nima. Nevím komu stojí za to takhle kazit den sobě, ale i ostatním.
A co mě nejvíc překvapilo, že diabetici nevědí, že jejich odběry jsou jen do půl deváté. Opět, když jde člověk třeba poprvé, tak jasně, nedostal informaci, nikdy nebyl, neví. Ale když to je x důchodců (kteří tam musí chodit léta a pravidelně) to neví a ještě se rozčilují mě fakt zaráží. A hlavně ta jejich arogance, nepříjemnost. Měla jsem chuť vždycky na plnou hubu říct "No to jsou ti dnešní důchodci" (přesně jak oni to dělají v MHD s tím "No to je dneska mládež"). A i přes to jejich hrozné chování šla sestřička vždy zařídit, aby jim tu krev někdo odebral (vyprdla bych se na ně). Přestože nejsem diabetik a na dia jsem byla taky poprvé, tuhle informaci prostě mám (opakuje se to vždy všude dokolečka). Tak jsem asi blázen.
No každopádně pobavila jsem
